Skočit na obsah

Vietcong 2

E-shop

Anketa

Odkazy

  • Vietcong 2 - Scorpions.cz
  • Vietcong 2 || fansite

Přispějte

Statistika

  • TOPlist

Pád jižního Vietnamu

Křehké příměří

V neděli 28. ledna 1973 v 8.00 hod ráno se v celém Jižním Vietnamu rozezněly zvony, sirény a gongy. Veškerý provoz byl na jednu minutu zastaven. Prezident Nguyen Van Thieu v rozhlasovém a televizním projevu poděkoval šesti spojeneckým zemím za pomoc a oficiálně oznámil uzavření dohody o míru a zastavení palby. Lid Jižního Vietnamu si po dlouhých letech strádání a bojů mohl konečně oddychnout. Prezident Thieu souhlasil s mírovou dohodou uzavřenou v Paříži až na nátlak Ameriky a po osobním slibu prezidenta Nixona, že při napadení Jižního Vietnamu Severovietnamci poskytne USA veškerou vojenskou a materiální pomoc. Faktem ovšem zůstalo, že vetší část NVA (severovietnamská armáda) zůstala na území Jižního Vietnamu. Asi 145 000 komunistických vojáků mělo pod kontrolou jednu třetinu země, zejména západní oblasti.

Téhož dne přistála na letecké základně Tan Son Nhut v Saigonu Mezinárodní komise pro kontrolu a dozor (ICCS), mající dohlížet na dodržování příměří a přípravu voleb. V předvečer, kdy mělo vstoupit v platnost příměří se ještě vojáci NVA pokusili dobýt město Tay Ninh. Hrdinný odpor obránců však zlomit nedokázaly. Příměří však bylo ze strany Severního Vietnamu porušováno od samého počátku. V provinciích Quang Tri a Quang Ngai komunisté příměří a dohodu o zastavení palby ignorovali od samého počátku.

V dubnu vyzvala vláda Jižního Vietnamu vládu VDR (Vietnamská demokratická republika) ke stažení všech vojáků NVA výměnou za demobilizaci stejného počtu vojáků ARVN (armáda Jižního Vietnamu). Na výzvu však nikdo neodpověděl. Viet Cong se nerozpakoval útočit ani na inspekční týmy ICCS a dokonce několik jejich vrtulníků sestřelil. Zbytek roku komunisté útočily na mnoha místech Jižního Vietnamu. Bylo jasné, že se Hanoj nevzdá svého záměru na podrobení si celého Jižního Vietnamu.

Protože ani na počátku roku 1974 neustaly útoky NVA a Viet Congu, naplánovala ARVN rozsáhlou ofenzívu. Ta začala počátkem jara a prakticky byla ukončena na podzim téhož roku. ARVN dobyla zpět některá území a jasně dokázala, že je schopna vést ofenzivní boje za podpory letectva a obrněných jednotek. Zároveň však tato ofenzíva vojska ARVN zcela vyčerpala. Chyběly pohonné hmoty a náhradní díly. Kongres USA se navíc rozhodl uvolnit na materiální pomoc saigonskému režimu pouhých 700 mil. dolarů, což bylo zoufale málo oproti jiným letům. Další těžkou ranou pro Saigon byla aféra Watergate v USA, která 8. srpna 1974 donutila odstoupit pezidenta Nixona. Nikdo netušil jak se k závazkům vůči Jižnímu Vietnamu postaví nová vláda USA v čele s nově zvoleným prezidentem Fordem. Mnozí také zpochybňovali ujištění jež dal Nixon osobně prezidentu Thieu. Nad Jižním Vietnam se začaly stahovat mraky nejistoty.

První zakolísání

V polovině prosince 1974 se 3. a 7. divize NVA přesunula k městu Phuoc Binh (50 000 obyvatel) 115 km severně od Saigonu. Město bránilo pouze 3 000 příslušníků CICG (oddíly domobrany). Severovietnamci město rychle obklíčily a tak muselo být zásobováno letecky. Samotný útok na město začal 1. ledna 1975 v 7.00 hod. Přes podporu tanků T-54, byl však útok záhy odražen. Bylo jasné, že obrana se dlouho proti tak obrovské přesile a prakticky bez těžkých zbraní neudrží. Jihovietnamský generál Nguyen Van Toan žádal prezidenta Thieu o okamžité vyslání posil. Thieu až pod hrozbou demise generála Toana rozhodl o dodatečném vyslání posil. 200 příslušníků speciálních jednotek, kteří se navíc museli přihlásit dobrovolně, však už výsledek bitvy ovlivnit nemohly. Přesto, že se 120 vojáků do města probojovalo a ihned se zapojilo do bitvy, NVA město 6. ledna dobyla. VNAF (jihovietnamské letectvo) ze strachu před sovětskými protiletadlovými raketami SA-7 se na větší leteckou podporu obránců nezmohlo. Vojáci ARVN marně vzhlíželi k nebi, americká bojová letadla se už nad Jižním Vietnamem neobjevila. Prezident Thieu vyhlásil třídenní státní smutek. Hanoj nejenže dobyla první velké město od roku 1972, ale zároveň se ujistila, že USA už nehodlá letecky ani vojensky jakkoliv zasáhnout ve prospěch svého spojence. ARVN ve svém boji zůstala sama.

Další těžká rána

Zatím Hanoj dokončovala plán bojových akcí na území Jižního Vietnamu do konce roku 1975. Zatím se nepočítalo s obsazením celé země. Generál Minh navrhl co nejdříve zaútočit na města Kontum a Pleiku . Generál Tra se naopak obával útoku na dobře bráněná města a navrhl útok na město Ban Me Thuot a hustě osídlenou oblast ve střední části Jižního Vietnamu. 24. ledna byl schválen návrh generála Tra.

30. ledna se v Bílém domě pokusil prezident Ford vymoci na Kongresu 300 mil. USD na dodatečnou pomoc Jižnímu Vietnamu. Americká zpravodajská služba však tvrdila, že se žádný větší útok neočekává, pouze určitá aktivita v oblastech Kontum a Pleiku. Kongres tak všechny prezidentovy požadavky zamítl.

Na konci ledna 1975 se do oblasti města Ban Me Thuot přesunuly 320., 316. a 10. divize NVA. Město bránil pouze 53. pluk 23. pěší divize ARVN. Generál Phu dostal sice od dezertéra NVA zprávu o útoku na město, ale byl zcela dezorientován zprávami ze Saigonu a Washingtonu. Nakonec do města žádné posily nevyslal. Mezitím do města pronikly jednotky zákopníků NVA a Viet Congu. 10. března se k městu začaly rychle přesunovat komunistické tanky a jednotky zákopníků zahájily útok na dvě polní letiště ve východním okolí města. Krátce po rozednění pronikly tanky do prostoru velitelství severní části města. Generál Phu teď poznal svůj omyl, ale na vyslání posil bylo už prakticky pozdě a navíc chyběly přepravní vrtulníky. Dělostřelectvo obránců bylo rychlým útokem úplně paralyzováno a nedokázalo ani zaměřovat. 11. března byla Hanoj informována, že bitva je rozhodnuta. Veškerý odpor ustal však až 18. března.

Je ještě naděje?

11. března zatím u zátoky Cam Ranh probíhala porada prezidenta Thieu s generálem Phuem a dalšími vysokými důstojníky ARVN. Hodnotila se nepříliš dobrá situace v celé zemi. Všichni se shodli, že se stávajícími silami už celý Jižní Vietnam bránit nelze. Bylo nakonec rozhodnuto bránit pouze deltu Mekongu a velká města na pobřeží Hue, Da Nang a Chu Lai. Prezident rovněž povolil ústup z Kontumu a Peiku. Stažené jednotky měly posílit obranu měst a pokusit se osvobodit město Ban Me Thuot. Generál Phu vydal 15. března rozkaz k ústupu směrem k moři po již nepoužívané silnici č. 7. Následného exodu z oblasti Centrální vrchoviny se kromě vojáků zúčastnilo značné množství civilistů a techniky všeho druhu. Zároveň probíhala letecká evakuace z Pleiku, která se změnila v nepopsatelný chaos a paniku.

Ustupující 200 tisícová lidská kolona neunikla samozřejmě pozornosti komunistů. 320. divize NVA se přesunula k Tuy Hoa a okamžitě napadla čelo kolony. 308. divize NVA vyrazila na Pleiku a měla napadnout kolonu ze zadu. Ústup se změnil doslova v boj o přežití. Civilisté se promíchali s vojáky, navíc byla ustupující masa decimována dalekonosným dělostřelectvem NVA a Viet Congem. Byla to krvavá lázeň za nesmírného lidského utrpení. Když se po 200 kilometrovém pochodu dostal 25. března zbytek ustupujícího davu do bezpečí města Tuy Hoa, zbylo z původnío počtu pouhých 60 000 lidí. Úplně zničeno bylo 7 pěších pluků a jedna tanková brigáda ARVN.

Generál Truong sdělil prezidentovi Thieu, že se stávajícími silami lze už bránit pouze Hue a Da Nang. Po návratu do hlavního stanu v Da Nangu obdržel Truong zprávu, že Hue už je ostřelováno komunisty a jejich tanky jsou připraveny k útoku a celé město zachvátila panika. 20. března vydal generál Ca Va Vien rozkaz k evakuaci Hue. Bohužel silnice č. 1 spojující toto město s Da Nangem už byla přetnuta komunistickými vojsky. Tak nakonec byly evakuovány jen zbytky výsadkářů a pluk 1. divize ARVN. Zbytek demoralizovaných vojáků se ani nepokoušel o odpor a Hue tak padlo do rukou komunistů 26. března bez boje.

Dalším cílem Hanoje byl přeplněný Da Nang. Vypukla nepředstavitelná panika, když všichni chtěli město opustit ať už letecky či po moři. USA sice poskytly 8 evakuačních plavidel, ale kvůli mlze se však žádná loď do Da Nangu nedostala. Přístav byl přecpán technikou, vojsky a civilisty. Jakýkoliv pokus o organizovaný odpor byl tak beznadějný. 29. března tak 50 000 komunistických vojáků obsadilo celé město téměř bez odporu. Padlo tak druhé největší město Jižního Vietnamu a bývalá největší a nejmodernější letecká základna USA ve Vietnamu.

Po tomto debaklu se ARVN na severu země už ani nepokoušela klást odpor. Zde už byla válka prohraná. Komunisté postupovaly téměř bez boje na jih. Od severu se k Saigonu blížilo 10 nepřátelských divizí.

Sen o svobodě a demokracii umírá

Situace v Jižním Vietnamu přiměla prezidente Forda k pokusu znovu prosadit schválení 300 mil. dolarů na další vojenskou pomoc Saigonu, přestože průzkumy prokázaly, že 78 % Američanů se staví proti jakékoliv pomoci národům jihovýchodní Asie. Státní tajemník Henry Kissinger prohlásil, že nelze zaručit stabilizaci vojenské situace pomocí těchto peněz. Zároveň upozornil, že nesplní-li Amerika své závazky vůči Saigonu dojde k oslabení její důvěry a její cti v očích celého světa. Pouze generál Westmoreland (bývalý velitel MACV) se zasazoval o další pokračování leteckých úderů na cíle v Jižním Vietnamu. Kongres všechny návrhy zamítl s tím, že by se jenom prodloužila vlna vraždění a válka je beztak prohraná. Byla to smrtelná rána pro morálku jihovietnamské armády a její vůli k vítězství.

Mezitím události v Jižním Vietnamu nabraly rychlý spád. 1. dubna padl Qui Nhon a Tuy Hoa, 2. dubna pak Nha Trang včetně velké letecké základny, 4. dubna Dar Lat a 16. dubna Phan Rang. Další důležité město na cestě k Saigonu bylo Xuan Loc, které s příkladnou odvahou bránila 18. divize ARVN pod velením generála Le Minh Daa. Navíc obranu posílili jihovietnamští výsadkáři a letecká podpor byla k dispozici na každé požádání. Obrovské přesile 5 divizí NVA (6., 7., 312., 325., 341.) však nakonec 22. dubna obránci podlehli a zbytky jednotek pod ochranou letectva ustoupily.

Američané pod tlakem událostí posledních dnů zahájili 2. dubna evakuaci svých občanů z Jižního Vietnamu. Do země se přesunovaly příslušníci námořní pěchoty, kteří měli evakuaci zajišťovat. Ovšem zájem nebyl takový jaký se očekával a tak dopravní letouny většinou pouze vyložily náklad a vracely se prázdné. Do 19. dubna využilo této příležitosti pouze 5 000 osob z předpokládaného počtu 170 000. Jihovietnamské úřady zrušily v tento den všechny výjezdní formality, což vedlo k většímu přísunu cestujících.

Mezitím se komunistické tažení na Saigon dostalo do konečné fáze. Těžké boje v Xuan Locu (48 km východně od Saigonu) vedly k úplné izolaci nejlepších jihovietnamských jednotek. 21. dubna vystoupil v televizním projevu prezident Thieu a oznámil svou rezignaci. Připomněl také, že USA zradily jihovietnamský lid v nejhorší možné chvíli. 27. dubna si komunistické ostřelování a protiletadlová palba vynutila zastavení evakuace pomocí letounů C-141. Stroje C-130 stále ještě přistávaly, přestože základna Bien Hoa už byla v plamenech a situace v Tan Son Nhut (Saigon) se stále zhoršovala. Nezvládnutelné davy a palba komunistů nakonec donutily 29. dubna velvyslance USA Grahama Martina k úplnému zastavení evakuace a poslání prázdných čekajících C-130 pryč. Byla zahájena osmnáctihodinová operace "Frequent Wind", kdy americké vrtulníky evakuovaly poslední Američany a příslušníky neamerického personálu. Letecké krytí operace mimo jiné zajišťovaly nové stíhačky F-14 Tomcat. Velvyslanec Martin na přímý rozkaz Bílého domu opustil jako jeden z posledních Američanů Saigon.

30. dubna 1975 vyhlásil nově zvolený prezident Jižního Vietnamu Duong Van Minh bezpodmínečnou kapitulaci a vydal zbývajícím jihovietnamským vojákům rozkaz k zastavení palby. K 1. květnu 1975 ovládli komunisté celou zemi.

Co říci závěrem?

V souvislosti s pádem Jižního Vietnamu se řeší otázka, zda byly americké jednotky ve Vietnamu poraženy. Pravdou je, že vojensky sice poraženy nebyly, ale americká veřejnost a politická reprezentace jim tuto válku vyhrát nedovolila. Je ale neomluvitelné, že USA podepsaly mírovou dohodu se Severním Vietnamem, když nepřímo souhlasily s tím, že na území Jižního Vietnamu zůstanou vojska NVA. Zároveň je nepochopitelné, jak mohla Amerika nečinně přihlížet, jak vše co do této země investovala, padá do rukou komunistů, přestože se zavázala k pomoci Jižnímu Vietnamu. Pošlapala tak památku nejenom svých vojáků padlých v této válce, ale taky statisíců jihovietnamských obětí. Ironií osudu se nejenom Jižní Vietnam stal komunistickým státem, ale stejný osud postihl sousední Laos a Kambodžu.

Zdroj: Daniel Kamas - Válka ve Vietnamu

© 2005 - 2015
Valid XHTML 1.0 Strict! | CSS code by PVD, design by Esche
Veškerý obsah webu zde zveřejněný je chráněn autorským zákonem a jeho kompletní,
ale i částečné přejímání bez souhlasu šéfredaktora je výslovně zakázáno!