Vietcong 2

Komunikační technika

Asi nejpoužívanější komunikační technikou během Vietnamské války byla přenosná polo-tranzistorová vysílačka s označením AN/PRC-25. Mezi vojáky byla přezdívaná "Prick-25" a její váha se pohybovala okolo hranice 11 kg. Baterie měla průměrnou životnost okolo 20h. Dosah byl s krátkou anténou do 5 km se skládací dlouhou až 8 km. Dosah signálu byl závislí na typu a velkosti antény a především členitosti terénu. Model AN/PRC-25 byl později nahrazen na první pohled identickou vysílačkou AN/PRC-77. Ta byla plně transistorová a měla stejně jako AN/PRC-25 920 volitelných kanálů. Průzkumné oddíly upřednostňovali sluchátko s připojeným mikrofonem pro bezpečnější utajení v daném terénu. Komplet H161 připojený ke stanicím AN/PRC-25/77 umožňoval "hands free" užívání radiostanice.

Dalším modelem pro vnitřní komunikaci mezi veliteli družstev a velitelem čety se ve Vietnamu koncem roku 1968 objevil systém skládající se z přijímače AN/PRR-9, většinou uchyceného na přilbě nebo na výstroji. A samozřejmě vysílačem AN/PRT-4. Bohužel se tato varianta moc neosvědčila a to z důvodu časté ztráty přijímače během boje a jejich dosah nebyl také nijak dlouhý. Po několika měsících testování se tento komplet používal jen pro komunikaci na stacionárních stanovištích.

Další model AN/URC-64 používaný většinou průzkumnými jednotkami pro komunikaci s leteckými hlídkami i pro komunikaci mezi jednotlivými členy teamu. Původně se jednalo pouze o nouzovou vysílačku.